Agapornis fišeri

AGAPORNIS FIŠERI
(Agapornis fischeri)

ŽIVOT V PŘÍRODĚ

Ve volné přírodě jsou rozšířeni ve východní Africe na severu Tanzanie a na jihu a jihovýchodě Viktoriina jezera.
Poprvé byl agapornis fišeri popsán koncem devatenáctého století a jeho první chov v zajetí byl zaznamenán v USA v roce 1926.
Do Evropy byl poprvé dovezen v roce 1927.
Rodové jméno se skládá ze starořeckého slova agápe = láska a órnis = pták, což doslovně přeloženo znamená pták lásky. Právě proto jej v Anglii nazývají Love Bird.
V Německu dostal podle zbarvení hlavy jméno „Das Pfirsichkopfchen", což doslovně přeloženo do češtiny znamená „broskvová hlavička".
Agapornis fišeri má rád otevřenou krajinu v travnatých stepích, kde se nacházejí akáciové a mimózové háje.
S oblibou se zdržuje kolem velikých stromů baobabů nebo v jejich větvích.
Setkáme se s ním také na náhorních plošinách ve výši 1100 až 1700 metrů.
Zdržuje se v menších hejnech, ale při sklizni zalétají na pole hejna až o 200 jedincích.

POTRAVA

Ve volné přírodě se živí především semeny a zemědělskými plodinami jako kukuřice či proso.
Hlavní potravou tohoto papouška jsou semena trav a různých keřů, také drobné bobule a ovoce. Do jejich jídelníčku patří také zelené výhonky a drobné lístky.
Chovatelé jim však v zajetí dopřávají širší nabídku potravy.
Kromě různých druhů semen přijímají také ovoce, zeleninu .
Každodenní čistá voda je podmínkou.
Do běžné denní stravy je dobré zahrnout také speciální granule pro papoušky, které obsahují veškeré potřebné složky, které by měl papoušek dostávat.
Žádnému papouškovi nepodáváme avokádo- je pro něj silně jedovaté!!!
Velkou pochoutkou a zároveň zábavou jsou větve ovocných stromů s pupeny. Všeobecně i jako bidla jsou oblíbeny větve ovocných stromů, bezu, břízy, lípy a v neposlední ředě i větve jehličnanů.
Po celý rok by ve voliéře měl být grit nebo písek na trávení.

POPIS

Podobně jako andulky i tito ptáci vytvářejí barevné mutace.
Rod Agapornis zahrnuje devět druhů, z nichž čtyři mají výrazné holé bílé okruží.
Největší z těchto čtyř je škraboškový (personata), následují hnědohlavý (nigrigenis), růžohlavý (lilianae) a fišeri.
Papoušci rodu Agapornis jsou malí ptáci s poměrně velkou hlavou, silným zobákem a krátkým ocasem.
Svým způsobem života a svým chováním si jsou velmi podobní a odlišují se jen zbarvením.
Začínajícím chovatelům, není vždy jasné, jak rozeznat pohlaví.
U dospělých a plně vybarvených ptáků je vhodné, aby při prodeji klidně seděli vedle sebe.
Všimneme si, že samička je větší, má štíhlejší a jemnější hlavu.
Na bidle sedí s rozkročenýma nohama.
Podle uznávaných ornitologů má samička spodní části ručních letek čistě černé.
Naopak sameček bývá o trochu menší, má kulatější a větší hlavu.
Na bidle sedí s nohama blízko u sebe.
Holé bílé okruží má kruhový tvar. Pánevní kosti se téměř dotýkají.
Spodní části ručních letek má našedlé. Vnější části ručních letek má širší a živěji zelené.
Červená barva zobáku je výrazná.

POVAHA

Ochočit si můžeme především ručně dokrmené mládě, které budeme chovat v menší kleci.
V místnosti necháme ptáka prolétnout, když máme zavřené okno a dveře.
Před oknem má být záclona, která zabrání prudkému nárazu do okenní tabulky a případnému vážnému zranění.
Agaponis fišeri nemá však nadání napodobovat lidský hlas, nejvýše se naučí několika slovům.
Jejich hlas je na tak malého ptáka relativně velmi pronikavý.
Pokud tomuto ptačímu druhu vytvoříme vhodné podmínky, může se dožít i více než 15 roků.Tento malý ptáček vás vždy pobaví a rozveselí svým hravým a vtipným skotačením.
Je to velmi aktivní a inteligentní druh, který člověku dokáže dělat dobrého společníka.
Je odolný, nepříliš náročný, a proto vhodný pro začínající chovatele.