Rosela pestrá

ROSELA PESTRÁ
(Platycercus eximius)

ŽIVOT V PŘÍRODĚ

• Rosely pestré se poprvé objevily v Evropě roku 1861 v Barceloně a o dva roky později, t. j. 1863 se je podařilo odchovat.
• Obývá stepi a savany Austrálie.
• Byly vysazeny i na Novém Zélandu.
• V době hnízdění žije v párech nebo malých skupinách.
• Po vyhnízdění se rozely pestré shlukují do ohromných hejn, která se společně toulají, hledají potravu a vodu.
• Rozela pestrá podobně jako jiné druhy australských papoušků, se přizpůsobila pronikavému osidlování a také intenzivnímu obdělávání krajiny tak, že se početní stavy neustále zvyšují.
• Australskému zemědělství to způsobuje ohromné škody.

POTRAVA

• Rosely zalétají k malé radosti farmářů pravidelně na pšeničná pole a lány kukuřice, ale také do ovocných sadů na hrušky a jablka.
• Na ovocných stromech však také sbírá larvy škodlivého hmyzu, termity, housenky, ovocné mušky, mšice a zobonosky lískové . Potrava se v přírodě skládá z travních semen, ovsa, jetele, pšenice, hvozdíku, šťovíku, žabince-ptačince, kakostu - čapího nůsku, pryšce, pryskyřníku, vojtěšky a bodláku.
• Rosela pestrá je typickým představitelem zrnožravých papoušků.
• Za základní zrniny pro rosely považujeme čirok, ječmen, kardi, lesknici, neloupaný oves, niger, proso, pšenici, semenec a slunečnici.
• Všechna tato semena budeme ptákům předkládat také v naklíčeném stavu.
• Klíček nesmí přesáhnout délku dvou milimetrů, protože když je delší, ztrácíme důležité vitamíny řady B a E, včetně stopových prvků.
• V období hnízdění můžeme přidat vaječnou směs.
• S oblibou vybírají zrníčka z klasů senegalského prosa.
• Úplnou lahůdkou je pro ně kukuřice v mléčné zralosti a dozrávající slunečnice v terčích (koláčích).
• Každodenní čistá voda je podmínkou.
• Do běžné denní stravy je dobré zahrnout také speciální granule pro papoušky, které obsahují veškeré potřebné složky, které by měl papoušek dostávat.
• Žádnému papouškovi nepodáváme avokádo- je pro něj silně jedovaté!!!
• Velkou pochoutkou a zároveň zábavou jsou větve ovocných stromů s pupeny. Všeobecně i jako bidla jsou oblíbeny větve ovocných stromů, bezu, břízy, lípy a v neposlední ředě i větve jehličnanů.
• Po celý rok by ve voliéře měl být grit nebo písek na trávení.

POPIS

• Je pro ni charakteristické, že má čtyři střední ocasní pera stejně dlouhá a vnější ocasní pera odstupňovaná.
• Šupinatá kresba na zádech vykazuje na peří černé střední pole, které je obklopené žlutým nebo zeleným lemem. Tato kresba se nevyskytuje u žádného jiného druhu ploskoocasých papoušků.
• Křídla mají kulatá a široká, let vlnovitý.
• Dospělá rosela má délku 30 - 32 cm, křídlo 15 - 17 cm a ocas 16 - 18 cm.
• Rozlišení pohlaví není u rosel pestrých nikterak složité.
• Hlava samice je kulatější, jemnější a zobák tenčí. Dalším spolehlivým znakem je zelenější zbarvení týlu u samic a čistě červené u samců.
• Samec má hlavu větší a hrubší, hranatější, zobák silnější a širší. Je obvykle intenzivněji zbarven než samice, což ale platí pouze u stejně starých ptáků, chovaných ve stejných podmínkách a ještě má toto pravidlo četné výjimky.
• Pohlaví lze rozlišit podle světlého pásku na spodní straně roztaženého křídla, a to na 7-8 letkách.
• Pásek mají všechna mláďata. Po přepeření (asi ve 12-15 měsících) jej samečci ztratí, naopak samičkám zůstane a ještě zintenzivní.
• Snadněji rozeznáme pohlaví, sedí-li oba ptáci vedle sebe, než u jednotlivého ptáka.